Charakter krajiny formují vedle geologických sil i její obyvatelé, od půdních bakterií přes divoká prasata po člověka vyzbrojeného motorovou pilou nebo kulatým razítkem. Nenahraditelnou roli hrají včely a další opylovači, kteří jsou kromě velké části volně rostoucích rostlin nezbytní i pro četné zemědělské plodiny. Vyhubte včely a do roka se potýkáte s ekologickou a hospodářskou katastrofou netušených rozměrů.
Není to jen plané teoretizování, protože včel v posledních letech dramaticky ubývá – v Evropě, v Severní Americe i v některých oblastech Asie. Vědci se přou o příčinu tohoto úbytku, pravděpodobně se na něm podílí více faktorů. Ztráta vhodného prostředí, parazitičtí roztoči a houby, ale také pesticidy používané v zemědělství. A právě o jejich regulaci se nyní v Evropské unii i ve Spojených státech svádí tvrdý boj. Přibývá vědeckých důkazů, že jejich podíl na mizení včelstev není zanedbatelný.
Napodobujeme nikotin
Konkrétně se nyní vedou diskuse o jedné skupině pesticidů: o neonikotinoidech. Poprvé se na trhu objevily v 90. letech a dnes představují celosvětově nejpoužívanější skupinu insekticidů, tedy jedů používaných proti hmyzím škůdcům.
Napodobují toxický účinek nikotinu. Ten tabákové listy neprodukují primárně pro potěchu kuřáků, ale coby přirozený insekticid. Nikotinoidy se stejně jako nikotin v živočišných nervových buňkách vážou na receptory původně určené pro nervový přenašeč acetylcholin. Blokují je, a tím nepříznivě ovlivňují nervovou soustavu.
Nervové buňky hmyzu jsou na neonikotinoidy citlivější než neurony obratlovců. Zemědělci je používají především k postřiku semen ještě před zasetím do půdy, například u kukuřice, sóji nebo slunečnice. Působí proti půdnímu hmyzu a s růstem plodiny pronikají do všech rostlinných pletiv a díky tomu chrání rostlinu i během růstu. Na trh šly coby údajně šetrnější náhrada klasických postřiků, množí se však obavy z toho, že mají negativní vliv i na „hodné“ hmyzí druhy, přičemž středem pozornosti jsou mizející včely.
Neonikotinoidy totiž ze semen pronikají i do nektaru a pylu, v půdě navíc mají poločas rozpadu mezi jedním a čtyřmi lety, takže při každoročním používání jejich koncentrace roste a zvyšuje se riziko chronického působení.
Evropa vytáhla do boje
Poté, co vědecké týmy z Evropy, Spojených států a Kanady publikovaly řadu studií naznačujících negativní vliv neonikotinoidů na včelstva, některé země včetně Německa a Francie jejich použití zakázaly nebo radikálně omezily.
Nyní se schyluje k přísnější regulaci v celé Evropské unii. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) letos v lednu publikoval výsledky výzkumu vlivu tří neonikotinoidů na včelstva (1, 2, 3). Dospěl k závěru, že představují významné riziko a neměly by být používány u plodin, z nichž by se mohly dostat ke včelám, například u řepky, kukuřice nebo slunečnice. Včely se s těmito insekticidy setkávají jednak v pylu a nektaru, jednak v prachu, který vítr odnáší z pole při výsevu. Jejich ohrožení má i ekonomický aspekt, protože včely evropskému zemědělství prokazují služby, jejichž roční hodnota se pohybuje kolem 22 miliard eur. Nemluvě o tom, že za ně žádnou levnou pracovní sílu v záloze nemáme.
Evropská komise proto vyvolala hlasování o radikálním omezení neonikotinoidů v evropském zemědělství. Návrh počítal s dvouletým zákazem jejich použití k ošetření semen, půdy a listů rostlin, z nichž by se mohly dostat do kontaktu se včelami. Zákaz by se nevztahoval například na ozimé obilniny (opylované větrem), rostliny pěstované ve sklenících nebo na aplikaci až po odkvetení rostlin. Amatérští pěstitelé by se k nim neměli dostat vůbec, protože je často aplikují neuváženě a v mnohem vyšších koncentracích než profesionální zemědělci.
Pro hlasovalo patnáct zemí, osm (včetně České republiky) bylo proti, čtyři se zdržely. Většina zemí tedy se zákazem souhlasila, nepodařilo se však získat kvalifikovanou většinu pracující s přepočtem hlasů podle počtu obyvatel.
Protože kvalifikovaná většina zákaz ani neodsouhlasila, ani nezamítla, je rozhodnutí podle unijních regulí na Evropské komisi. A ta se rozhodla zákaz prosadit s účinností od letošního 1. prosince. Jakmile bude k dispozici dostatek vědeckých dat, nejpozději však za dva roky, bude otázka použití těchto insekticidů znovu přehodnocena a zákaz může teoreticky padnout, pokud se neprokáže jeho význam.
Výrobci neonikotinoidů pochopitelně protestují. „Tento návrh je slabě vědecky podložen a ignoruje množství důkazů z terénu, že pesticidy zdraví včel neničí. Místo zakazování výrobků by komise měla využít příležitosti k řešení skutečných příčin zhoršování zdravotního stavu včelstev: nemocí, virů, ztráty životního prostředí a zdrojů výživy,“ uvedla v tiskovém prohlášení švýcarská Syngenta. Zpráva EFSA je podle ní plná chyb a mimo jiné přeceňuje množství pesticidů přítomných v přírodě.
Ozval se i další velký výrobce, německý Bayer CropScience: „Naše společnost se obává, že toto omezení neonikotinoidů povede k nižším výnosům, zhoršení kvality potravin a ztrátě konkurenceschopnosti evropského zemědělství.“
Včely zapomnětlivé, zmatené... a mrtvé
Trojice studií zveřejněných EFSA ale není osamocena, důkazů o negativním vlivu neonikotinoidů na včely a další hmyzí druhy v odborné literatuře přibývá. Loňský výzkum vědců z University of California v San Diegu, publikovaný v časopise Journal of Experimental Biology, například ukázal, že včely vystavené působení neonikotinoidů se mění ve vybíravé jedlíky – zaměřují se pouze na nejsladší nektar a zcela ignorují méně vydatné, přesto dostačující zdroje potravy. A klesá také jejich schopnost navést ostatní včely ke zdroji potravy.
Britská studie publikovaná letos v březnu v časopise Nature Communications ukazuje, že kombinace neonikotinoidů a jiného pesticidu používaného proti parazitickým roztočům v úlech ovlivňuje činnost hmyzího mozku. Další britský výzkum, zveřejněný v časopise Journal of Experimental Biology, odhalil, že stejná kombinace pesticidů zhoršuje u včel paměť a schopnost učení. Po aplikaci po dobu čtyř dnů až 30 % včel selhalo v testech paměti, která je pro ně důležitá při navigaci mezi úlem a zdroji potravy a pro asociaci vůní s potravou.
Jiná studie v Nature prokázala vliv chronické expozice vůči insekticidům na sníženou schopnost hledat potravu a vyšší mortalitu u čmeláků. Další vědecký tým přišel v časopise Science se zjištěním, že společenstva čmeláků vystavená účinku neonikotinoidů produkují o 85 % méně královen než kontrolní nezasažené kolonie.
Aktuální studie v časopise PLoS ONE ukazuje, že i nízké koncentrace neonikotinoidů ovlivňují aktivitu některých důležitých genů ve včelím těle. Larvy vystavené jejich působení aktivují geny pro rozklad insekticidů, ale za cenu narušeného vývoje a vyšší pravděpodobnosti předčasné smrti.
Komu věřit?
Kritici namítají, že většina studií probíhá v laboratoři a o skutečném působení insekticidů na polích mnoho nevypovídá. Autoři výzkumů se brání, že používají stejné koncentrace jedů, jaké bývají běžně naměřeny v přírodě. A kromě toho přibývá i terénních studií dokládajících, že problém existuje i v reálném světě za zdmi laboratoří.
Zástupci obou stran se vzájemně osočují z vědecké nepoctivosti, z manipulace s daty nebo z vyvozování dalekosáhlých závěrů z dat, která takovou interpretaci nedovolují.
Stoupenci zákazu neonikotinoidů argumentují i tím, že zatímco v laboratorních studiích jsou včely krmeny pouze jedním pesticidem, v přírodě se často setkávají s jejich mixem, což působení jedů umocňuje. Insekticidy navíc nemusejí zabíjet přímo. Úplně stačí, když včely oslabí a učiní je zranitelnějšími vůči parazitům a chorobám, například vůči roztoči kleštíkovi včelímu nebo houbě hmyzomorce včelí.
Další nebezpečí představuje skutečnost, že včelaři včelám odebírají med a dokrmují je cukrovým sirupem, který však na rozdíl od medu neobsahuje látky aktivující ve včelím těle geny pomáhající jedovaté chemikálie rozkládat. V dubnu publikovaný výzkum biologů z University of Illinois ukázal, že látky obsažené v medu mohou zvýšit rozklad jednoho typu pesticidu až o 60 %.
Souhrnný přehled problémů spojených s neonikotinoidy nabízí Dave Goulson z University of Sussex v časopise Journal of Applied Ecology.
Nejistota panuje i v otázce, jak moc vlastně insekticidy nanášené na semena chrání rostliny před hmyzími škůdci. Podle některých odborníků nejsou rozdíly ve výnosech u ošetřených a neošetřených semen nijak zásadní. Například dvouletý výzkum provedený v Jižní Dakotě žádný přínos insekticidů na polích se sójou neprokázal. Jejich koncentrace v rostlinách byla v době namnožení mšic tak nízká, že proti nim neměla velký účinek, naopak hned po aplikaci zasáhla přirozené nepřátele mšic. Ostatně Francie nebo Slovinsko zakázaly neonikotinoidy už v minulých letech a na jejich zemědělské produkci se to nijak negativně neprojevilo.
V ohrožení i ptáci a vodní havěť
Naprostá většina výzkumů se soustředí na vliv neonikotinoidů na včely, v nebezpečí však mohou být i další organismy. Jejich chronické působení způsobuje vývojové poruchy a oslabení imunitního systému u semenožravých ptáků.
A nedávná studie publikovaná v PNAS upozorňuje na potíže, které tyto pesticidy působí vodním larvám jepic, vážek a dalšího hmyzu. Vědci z lipského Helmholtzova centra pro environmentální výzkum studovali vodní toky ve Francii, Německu a Austrálii a zjistili, že v kontaminovaných tocích žije až o 42 % méně druhů vodního hmyzu než v tocích pesticidy nezasažených.
Skutečný rozsah problému zatím není spolehlivě zmapován, zdá se však, že vědecká data evropskou snahu přísněji regulovat neonikotinoidy podporují. Rozhodnutí evropské komise, mnohými považované za příliš ustrašenou aplikaci principu předběžné opatrnosti, tak dává větší smysl než v jiných případech, kdy se EU brání použití nových technologií, aniž by se mohla opřít o průkazná data, třeba v případě geneticky modifikovaných plodin.
